Aneta · Pivoňky pro babičku

Začátek

Aneta přišla loni v září s jednou fotkou na telefonu — kytka pivoněk od babičky, která je pěstovala u domu v Hořicích. Nic víc.

„Chtěla bych, aby tam někde byla,” řekla. Nikdy předtím se neptala, jestli to jde, jestli je to drahé, jestli se to dá zvládnout do svatby v květnu. Jen jestli to dává smysl.

Hedvábí

Začali jsme u italského hedvábného saténu. Krémový základ, na který se dá malovat. Tři týdny jsem zkoušela, jak udělat pivoňky tak, aby vypadaly jako od ruky, ne jako vzor. Aby z nich vyzařovala vzpomínka, ne dekorace.

Sedm zkoušek. Nejen na látce — i na papíře, abychom si byly jisté motivem. Aneta přicházela každý druhý víkend a dívala se mi přes rameno.

Šaty

Když bylo hedvábí hotové, začaly jsme stříhat. Šaty mají hlubší výstřih vzadu, kde jsou pivoňky nejvíc viditelné. Aneta chtěla, aby ji babiččina kytka sledovala při tanci.

Knoflíčky jsou perleťové, ručně našívané. Padesát osm knoflíčků. Každý jsem brala mezi prsty a uvažovala, jak by to dělala babička.

Svatba

V květnu vyšla z ateliéru se šaty, které měly tu kytku našitou na zádech. Babička zemřela před třemi roky — Aneta řekla, že ji při svatbě cítila.

Po svatbě mi šaty přinesla zpátky. Visí teď v Anetině ložnici nad postelí, v rámu. Říká, že je to portrét, který se nemusí věšet na zeď.

Vycítila, co potřebuji. I když jsem to sama nevěděla.

— Aneta H.